Karibik je krásné místo a nic na tom nezměnila ani tropická bouře. Pár dní sice nebyla voda úplně průzračná, ale za to nádherně teplá. Navíc jsme měli pláž téměř pro sebe, protože Amíci se očividně koupají pouze v bazénu.
V jednu chvíli se Viktor podívá na vodu a oznamuje mi, že jde chytat ryby. Koukala jsem na něj trochu nevěřícně, protože to znělo stejně uvěřitelně, jako že já jdu opravovat motorku. Nicméně to myslel smrtelně vážně. Došel si na recepci pro prut, 20 háčků (za každý platil zvlášť) a pro velký pytlík krevet. Vlezl na molo plný odhodlání a já si zatím pobaveně sedla k
plážovému baru a vše sledovala z povzdálí. Mimochodem, pokud budete někdy na Tobagu, nejlepší pití je
Tobago Sunshine. Musím říct, že jsem se už dlouho tak nebavila, jako při jeho chytání. Tiše jsem sledovala, jak v oceánu mizí jeden háček za druhým, protože se vždy zarazily někam mezi kameny. Po dvou koktejlech vidím, že přece jen něco ulovil. Běžím hned za ním, čímž na kluzkém molu upadnu a odřu si nohy. Ne, to nebylo kvůli alkoholu, to byl trest za to, že jsem se mu celou dobu smála. Když jsem ale viděla tu rybu, která měla sotva velikost dlaně, opět jsem se neubránila úsměvu. Tentokrát jsem se do toho ale vložila s ním. A tak jsme chytali
oba. Kromě toho, že jsem do moře naházeli 20 háčků a vysypali pytel krevet, které by byly fajn večeří, jsme chytli už jen tuhle špičatou rybu, jejíž jméno fakt neznám. Dospěli jsme tedy k názoru, že v Karibiku nejsou ryby.. Jenže.... najednou se někde vzal místní rybář, který chytil největší rybu, jakou jsem kdy viděla, "holýma" rukama.... Ups. To bolelo.
Další dny jsme se vydali dělat to, co umíme nejlépe, poznávat ostrov. Půjčili jsme si auto, což bylo samo o sobě vtipné, protože Viky musel nejen jezdit na opačné straně silnice (dřívější anglická kolonie), ale ještě měl poprvé řídit automat, takže jsme málem nevyjeli ani z parkoviště.
 |
| Tobago Forest Reserve |
Hodně výletů jsme bohužel museli kvůli škodám po bouři zrušit, ale i tak jsme toho viděli hodně. Naše první kroky vedly do vnitrozemí, kde se nacházejí tropické pralesy. Konkrétně
Tobago Forest Reserve. Docela vtipný zážitek, kdy jsme dorazili k takové budce, kde jsme čekali na průvodkyni, která nás měla zavést k vodopádu. Nikde samozřejmě nebyla ani noha, protože jsme byli jediní cvoci, co po tropické bouři (Thomas) chtějí do pralesa. Když přišla průvodkyně, koukla se na mé plážovky, trochu vytřeštila oči a ukázala mi holínky, které si mám obout. Zatímco Viktor do holínek vklouzl jako by nic, pro mě nebylo moc příjemné lézt do holínek, které mělo bůhví kolik lidí přede mnou. Ale mohu říct, že jsem nakonec byla ráda, že jsem si je vzala. Nejen, že jsme se díky Thomasovi brodili bahnem, ale ještě přeskakovali velké kameny, které dost nebezpečně klouzaly. Po cca hodině dost zajímavým terénem jsme došli ve krásnému vodopádu. Bohužel dost poznamenanému tropickou bouří, takže voda byla úplně hnědá. Ale zase jsme viděli něco, co spousta lidí ani nevidí. Po návratu jsme si koupili obří koule kakaa, které jsme hodlali přivézt domů jako suvenýr.
 |
| Fort Milford |
Na Tobagu se nachází mnoho historických míst se vstupem zdarma, většinu z nich ale nestojí za to vidět. Jdete k nějakému historickému "pointu" a na tom místě se nachází třeba jeden kanón. Takže pokud toto místo není spojené s nádherným výhledem, znamená pouze ztrátu času.
Jedno z těch lepších míst je
Fort Milford. Jedná se o pozůstatek britské pevnosti z 18. století. Nejkrásnější na celém místě je jeho zasazení do nádherné zahrady.
 |
| Botanická zahrada Tobago |
Krásným místem je i
botanická zahrada o velikosti 17ti akrů, která se nachází v městečku
Scarborougn. Mimochodem krásné kopcovité městečko, ve kterém žije polovina obyvatel Tobaga. Botanická zahrada je samozřejmě zpřístupněná zdarma, jako většina míst na Tobagu. Rostou zde nádherné, vysoké "královské palmy", pomerančovníky, bavlníky a spousta úchvatných keřů a rostlin. Jeden z návštěvníků parku nám trhá úplně zelený pomeranč, který ochutná ale naprosto božsky.
Tropická bouře nám sice zabránila vidět některá krásná místa, ale i tak stála dovolená za to. Potkali jsme úžasné lidi, ochutnali skvělé jídlo, viděli nádherná místa, koupali jsme se na karibských plážích a prostě si dovolenou užili naplno.
 |
| Já a Tobago sunshine |
 |
| Tobago Forest Reserve |
plážovému baru a vše sledovala z povzdálí. Mimochodem, pokud budete někdy na Tobagu, nejlepší pití je Tobago Sunshine. Musím říct, že jsem se už dlouho tak nebavila, jako při jeho chytání. Tiše jsem sledovala, jak v oceánu mizí jeden háček za druhým, protože se vždy zarazily někam mezi kameny. Po dvou koktejlech vidím, že přece jen něco ulovil. Běžím hned za ním, čímž na kluzkém molu upadnu a odřu si nohy. Ne, to nebylo kvůli alkoholu, to byl trest za to, že jsem se mu celou dobu smála. Když jsem ale viděla tu rybu, která měla sotva velikost dlaně, opět jsem se neubránila úsměvu. Tentokrát jsem se do toho ale vložila s ním. A tak jsme chytali 
oba. Kromě toho, že jsem do moře naházeli 20 háčků a vysypali pytel krevet, které by byly fajn večeří, jsme chytli už jen tuhle špičatou rybu, jejíž jméno fakt neznám. Dospěli jsme tedy k názoru, že v Karibiku nejsou ryby.. Jenže.... najednou se někde vzal místní rybář, který chytil největší rybu, jakou jsem kdy viděla, "holýma" rukama.... Ups. To bolelo.
Komentáře
Okomentovat