Jako dárek k našemu výročí mi Viktor oznamuje, že se vydáváme na ostrov věčného jara. Má to ale jako vždy své ale a nyní je tím ale odlet z Basileje. Vzdálenost z Prahy pouhých 700 km a 7 hodin jízdy. Vydáváme se, jako vždy s minimální časovou rezervou, autem na cestu. Spousta uzavírek na německé dálnici nám ale říká, že to zas tak jednoduché, jak si myslíme nebude, a proto Viktor mírně zrychluje. No mírně...
45 min do odletu a my u Basileje míjíme odbočku na letiště a dostáváme se do města, kde je to samá jednosměrka. Jsme ztraceni a já už v duchu vím, že to nestihneme. Tiše soptím, protože já byla ta, co říkala, že máme jet dříve. Paniku ve mně způsobuje i informace, že nemáme ještě ani letenky. Ty prý bude Viky kupovat na letišti a když tam nebudeme hodinu před odletem, propadá mu rezervace. Mlčím a snažím se v klidu dýchat, protože vím, že jedině chladná hlava je to, co nás nyní zachrání, jakékoliv vztekání by jen Vikyho znervóznělo a co z toho. Nakonec přijíždíme na letiště 20 min před odletem. Viktor mě nechává na parkovišti s kufry a letí pro letenky. Nechápu jak, ale let jsme stihli. A mělo to i svá pozitiva, nemuseli jsme čumákovat hodiny na letišti, protože jak jsme přišli, gate se zavřel.
Jak proběhl let vůbec nevím, protože euforie z toho, že jsme to zvládli ve mně zůstala a já nic nevnímala. Nevykolejila mě ani krátká přistávací dráha, kterou je Madeira proslulá. Myslím, že lidé trochu dramatizují. Bereme si taxíka do 4* hotelu Pestana Atalaia, který je přibližně 8 kilometrů od Funchalu. První, co na hotelu vidím, a čím jsem od té doby naprosto fascinovaná, je knihovna, ve které turisté nechávají knížky a časopisy a následně si půjčují jiné. Nacházíme i několik českých. Tak tohle místo budu mít vážně ráda.
45 min do odletu a my u Basileje míjíme odbočku na letiště a dostáváme se do města, kde je to samá jednosměrka. Jsme ztraceni a já už v duchu vím, že to nestihneme. Tiše soptím, protože já byla ta, co říkala, že máme jet dříve. Paniku ve mně způsobuje i informace, že nemáme ještě ani letenky. Ty prý bude Viky kupovat na letišti a když tam nebudeme hodinu před odletem, propadá mu rezervace. Mlčím a snažím se v klidu dýchat, protože vím, že jedině chladná hlava je to, co nás nyní zachrání, jakékoliv vztekání by jen Vikyho znervóznělo a co z toho. Nakonec přijíždíme na letiště 20 min před odletem. Viktor mě nechává na parkovišti s kufry a letí pro letenky. Nechápu jak, ale let jsme stihli. A mělo to i svá pozitiva, nemuseli jsme čumákovat hodiny na letišti, protože jak jsme přišli, gate se zavřel.
Jak proběhl let vůbec nevím, protože euforie z toho, že jsme to zvládli ve mně zůstala a já nic nevnímala. Nevykolejila mě ani krátká přistávací dráha, kterou je Madeira proslulá. Myslím, že lidé trochu dramatizují. Bereme si taxíka do 4* hotelu Pestana Atalaia, který je přibližně 8 kilometrů od Funchalu. První, co na hotelu vidím, a čím jsem od té doby naprosto fascinovaná, je knihovna, ve které turisté nechávají knížky a časopisy a následně si půjčují jiné. Nacházíme i několik českých. Tak tohle místo budu mít vážně ráda.
Komentáře
Okomentovat