Madeira - vše, co stojí za to vidět

Hned se vydáváme na pláž téměř džunglí, abychom narazili na velké kameny a ještě větší. Pláž tedy žádná hitparáda, ale o to zajímavější. Voda je naprosto studená a vlny vysoké. Každou chvíli narazíme o nějaký šutr, ale i tak se skvěle bavíme a koupeme se následně každý den. Ještě ten večer si dáváme výlet po okolí a já pochopím, že na Madeiře se pěkně zapotím. Všude samý kopec, ale zase s nádherným výhledem.

Druhý den se vydáváme hotelovým autobusem do hlavního města Funchal. Krásné čisté městečko s řadou zajímavých památek. Rychle procházíme centrem a snažíme se dostat k lanovce, která nás přiblíží k místní botanické zahradě, která je opravdu nádherná a stojí za to vidět. Je z ní i krásný výhled na hlavní město.

Botanická zahrada Funchal

Cestou zpět se jdeme podívat na známou jízdu na proutěných saních. Té se ale neúčastníme a jen si vychutnáváme jedinečnou atmosféru. Následně se napojíme na jednu z levád, které vedou podél hlavního města. Což mě přijde hrozně zábavné. Jedná se o zavlažovací systém z hor, který se často line dost zajímavým terénem, chvílemi musíte něco podlézat, brodit, sem tam jdete nad šíleným srázem a opíráte se o rezavé zábradlí, .... Občas je to docela o život. Při přecházení na jinou levádu potkáme místního pěstitele banánů, který hned zastaví a dá nám banány, které má sklizené na svém náklaďáku. Taková relativně drobnost mi zlepší už tak krásný den. Vidíme nádhernou krajinu, banánové plantáže, ale vidíme i bídu některých lidí, kteří žijí doslova v chatrčích. Den zakončujeme popíjením vína Madeira, které silně připomíná mé oblíbené portské.

Ribeira Brava

Další dny si půjčujeme auto a projíždíme doslova celý ostrov. V každém okamžiku jsem fascinovaná nádhernou krajinou, která na Madeiře je. Všechno tu kvete a výhledy, na které se dostáváme jsou neskutečné. První takovou vyhlídku zažíváme v městečku Ribeira Brava. Je to takové malé městečko u stejnojmenné divoké říčky s krásným kostelem Säo Bento. Městečko v rychlosti procházíme, protože chceme vidět na Madeiře úplně vše. Skočíme si na záchod, což je dost důležitá informace, protože chci říct, že jsem v životě neviděla tak čisté veřejné záchody (zdarma) a jedeme zas dál. Projíždíme nezpevněným tunelem, takže nám sem tam spadne kamen na kapotu (zdravím autopůjčovnu Avis).

25 Fontes, Madeira

Pokračujeme na sever na náhorní plošinu Paul da Serra. Opět neskutečný zážitek daný nádhernou krajinou. Vydáváme se k vodopádům 25 Fontes (protože já jsem vodopády úplně posedlá). Pohodová cesta údajně (podle Viktora) po vrstevnici to samozřejmě není a nohy trochu bolí, ale ... Co já bych pro vodopády neudělala. A opět to stojí za to. Dokonce tu ani není tolik turistů. Více už nestihneme, a tak se pomalu vracíme zpět na hotel a odměňujeme se skvělou večeří v místní restauraci. Skvělé je, že většina těch restaurací nabízí odvoz z hotelu i na hotel zdarma.

Výhled z Pico do Arieiro

Další den se vydáváme na Pico do Arieiro, což je hora s výškou 1818 m. n. m. Krásně se k ní dostanete po silnici. Je tu docela zima, takže se přioblékneme a kocháme se nádhernými výhledy. Já tu Madeiru prostě miluji: chvíli jste u oceánu, pak procházíte místa obklopená zelení, abyste došli na místa, která jsou zcela vyprahlá nebo skalnatá. Madeira je prostě dokonalá.

Santana

Následuje výlet do městečka Santana, ve kterém jsou proslulé pastevecké domečky. Mohu ale říct, že máme docela problém je najít, nikde žádný ukazatel, prostě nic. Nakonec je ale objevujeme v celé jejich kráse. Cestou zpět navštěvujeme Centro do Vulcanismo de S. Vicente, ve kterém se dozvídáme vše o historii Madeiry. Shlédneme i krátký 3D film (můj první 3D) o jejím vzniku.

Také jsme se byli podívat na krásné vyhlídce Pico dos Balcoes. Což byl takovej krátkej 20 minutovej výlet po jedné z levád při cestě už ani nevím kam. Musím uznat, že mám teď zpětně v tom itineráři trochu chaos. Každopádně ani toto místo bych nechtěla z našich zážitků vynechat, protože i to udělalo dovolenou na Madeiře dokonalou.

Sao Lourenco

To nejkrásnější jsem si ale nechala na konec. Tím TOP na Madeiře, co si prostě nikdo nesmí nechat ujít, je několikakilometrový skalní výběžek Sao Lourenco. Tohle místo mě vážně uchvátilo nejvíce. I přes náročnost výletu, i přes silný vítr jsem byla na tomto místě strašně šťastná. Místo je naprosto nepopsatelné, prostě jedním slovem úchvatné. Zážitek nám ještě zpestřovali místní ještěrky, které tu byli úplně všude. Dobré bylo, že jsme si tento výlet nechali na konec, protože jsem z toho výletu trochu nastydla a úplně mi zastydla rýma v dutinách. Na což mi Viktor oznámil, že mi díky tomu nebudou eustachovy trubice vyrovnávat v letadle tlak a mě exploduje mozek. Radši ani nebudu říkat, že jsem mu to uvěřila :)

Ještě před tímto výletem jsme autobusem byli na dvou výletech po madeirských levádách ve vnitrozemí, ale bohužel si nepamatuji názvy tras. Každopádně je najdete v našem oblíbeném průvodci od Freytag&Berndt :) Stejně jsme bloudili, takže bůhví, zda jsme šli po té správné levádě:) Ale mohu říct, že mě ty levády fakt bavily. Možná to bylo tím, jak miluji vodu, ale připadalo mi to jako krásné zpestření výletů. Bez nich by to prostě nebylo ono.

Madeira mě překvapila po úplně každé stránce, já většinou strašný kritik, nemám vůbec co Madeiře vytknout. Bylo tu málo turistů, na spoustě výletů jsme nikoho ani nepotkali a z každého metru čtverečního na nás dýchala neskutečná atmosféra.

Ještě taková perlička: když jsme poprvé jeli do Funchalu, jeli jsme přes totálně rozestavěnou dálnici, když jsme o 10 dní později odjížděli, dálnice byla zcela hotová. Tomu se říká vysoká produktivita práce.

Jo a jinak doporučuji Madeiru na hubnutí. Já shodila 5 kilo, takže THANK YOU, MADEIRA:)