Cesta do Barmy

V pondělí odpoledne vyjíždíme z Brna vlakem do Budapešti. Záchody ve vlaku příšerný, takhle hrozné nemohou být snad ani v Barmě. Tímto zřejmě chytám žloutenku a plýtvám půl kila hygienických kapesníčků. Vida, hned mám lehčí batoh.

Budapešť jako vždy krásná, až mě mrzí, že jsme tu jen přes noc. Hotel Baross neurazí, nenadchne. Na jednu noc to stačí. Na hotelu se dozvídám z Vikyho blogu, že mě minulý týden fotil na barmské vízum, což jsem samozřejmě nevěděla. Normálně mě opřel o zeď s tím, že chce mít alespoň jednu moji hezkou fotku a ještě na mě tak

zamilovaně koukal, že jsem mu to normálně věřila. No kdybych věděla,že mě fotí na vízum,tvářila bych se míň jako psychopat. Takže bůhví, zda mě do té Barmy vůbec pustí.

V den odletu karma Viktor opět zafungovala, takže slavná aplikace Uber byla totálně nanic. Výsledek byl, že jsme 30 min. čekali v dešti na taxíka který nepřijel. Pak jsme v aplikaci požádali o nové taxi a to samé. Tak jsme šli za taxikářem který stál na zastávce a měl na okýnku, že bere karty ale oznámil nám, že je nepřijme. Trochu panika (jako vždy jen z mé strany), protože jsme měli být za 90 min na letišti a neměli jsme žádnou hotovost. Nakonec jsme zamávali na jednoho z taxíků, který hned zastavil. Ať žije chytání taxíků postaru. Karty na okýnku nalepené měl, tak jsme se ponaučeni už neptali a připravili jsme se na hádání na letišti. Naštěstí s kartou problém neměl (6 400 forintů) a my dorazili 60 min před odletem. (Z hl . nádraží na letiště je to 30 min). Super být před 24 hod. cestou celá zmrzlá a mokrá.

V letadle do Kataru přestala Vikymu fungovat obrazovka, tak jsme chvíli doufali, že nás  přesunou do business  class, protože známé se to kdysi stalo a nejen že celou rodinu přesunuli do businessu,  ale ještě získali letenky do Ameriky zdarma. Situaci řešila letuška dost chaoticky. Dokonce přesvědčovala nějakého pasažéra, aby si s námi vyměnil misto. Situaci zakončila s tím, že není inženýr a přinesla nám kopici časopisů a novin :) Vikyho dnes prostě všechny vymoženosti moderní doby ignorují.

V Kataru (luxusní záchody na letišti) má let hodinu zpoždění,tak nevíme zda zvládáme plánovanou prohlídku v Singapuru (letiště v Singapuru ji poskytuje zdarma pro ty, kdo mají dlouhý přestup. Vezmou vás na 3hod busem po památkách. Vždy vás někam dovezou, nechají vás to 20 min projít a vezou zas dál). Druhé letadlo se již  právem může nazývat pětihvězdičkové. Líbí se mi hrozně informační video s fotbalisty (k vidění zde) a spousta vychytávek na palubě. Je neskutečné, že jsem během celého letu na netu a ještě přitom nabíjím mobil a mikinu mám pověšenou na háčku na sedačce. Jen jsem nepochopila proč jsme jedli plastovými příbory, když z Budapešti jsme měli klasické. Dostali jsme také taštičku s klapkami na oči, špunty do uší,  kartáček se zubní pastou a super ponožky, které strašně krásně hřejou. Za mě spokojenost.

Už ale ve druhém letadle mi bylo jasné, že s Vikyho karmou bych neměla cestovat, protože jako jediný z celého letadla dostal zlomená sluchátka vejpůl;) Ten kluk fakt dnes nemá svůj den.

Můj první vstup do asijského pařáku byl fakt hustý a vážně jsem si myslela, že to neudýchám. Zvlášť když se mi v Čechách nechtělo brát foukačku na astma. Ale do půl hodiny bylo vše ok.

Nakonec jsme se v Singapuru dohodli,  že pojedeme na plánovaný trip pořádaný letištěm. Ale stálo nás to docela dost přemáhání, protože jsme nespali 24 hodin. Okružní jízda velkým busem trvala dvě a půl hodiny včetně dvou 20 min . přestávek na prohlídku. Akce to byla opravdu veliká.  Jelo nás celkem pět. Každopádně to stálo za to. Furt lepší než se 7 hodin válet na letišti. SINGAPUR je krasne město... bohužel si ho nevychutnáváme a odlétáme směr Barma...

Vikyho blog: Barma16.blogspot.cz