Bangkok - návrat k civilizaci

Cesta se blíží ke konci, a tak se musíme přesunout do hlavního města Thajska Bangkoku, jehož místní název zní: Krung Thep Maha Nakhon Amorn Rarranakosindra Mahindrayutthaya Mahadilokpop Noparattana Radchhani Buriom Udom Rachnivet Mahastan Amorn Pirmarn Avatarn Satit Sakatuttiya Vishnukarm Prasit (neboli: město andělů, věčné a nádherné sídlo boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahokamů, královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, kde sídlí bohové a má svůj domov bůh Krišna, město stvořené bohem Višnuem)

Z Ranongu vyjíždíme autobusem v 6:20 směr letiště. Autobus nás stojí 200 báthů za osobu, což je naprosto šílená cena, zvláště v poměru s cenou taxíků v Bangkoku. Let trvá s NOK air hodinu dvacet, a to turbovrtulovým letadlem Q4000. Trochu v šoku jsme z toho, že v letadle nejsou plovací vesty, ale v případě nehody si máme vzít spodek sedačky, který nám bude sloužit jako plovák. V životě jsem letěla už asi stokrát a tohle jsem ještě neviděla. 

Po příletu si bereme taxíka směr centrum. Jelikož nejsem stále zdravotně 100 % v pohodě, takticky vybíráme hotel podle umístění a ne ceny, a proto volíme Royal hotel, z kterého zvládnu navštívit všechny důležité bangkokské památky. Prostě víc v centru to už nešlo :) Pro budoucí návštěvníky Bangkoku jen upozorňuji, že taxi z letiště má mnoho přirážek, takže zaplatíte 50 báthů letištní poplatek, 35 báthů nástupní taxu, a 2 krát mýto, které je 70 + 50 báthů. Samozřejmě plus částku na taxametru. Celkem jsme platili 375 báthů za dostání se do centra. (cca 260 Kč).

Cesta z letiště super, Bangkok mě docela baví. Proti Yangonu je vrcholem civilizace, ale uznávám, že mé civilizační hranice jsou dost posunuté. Samozřejmě, že bych v něm nechtěla trávit dovolenou, ale den dva jsou docela fajn.

Po vystoupení z taxíku nám taxikář vyndává krosny z kufru a ukazuje zaměstnancům hotelu, aby nám šli pomoci. Ale ty ani nenapadne se namáhat. To je poprvé, co vidím, že nám někdo nepomáhá s krosnou. Po příchodu na recepci se ani nedivím, protože hotel je jak z jiného světa. Trochu mi připomíná Grand hotel Brno, kde se čas zastavil v úplně jiném století. Bohužel ne jen designově, ale i službami, chováním a přístupem k hostům. Recepční hned od nás vybírá kauci 500 báthů, kdybychom něco rozbili. V pokoji, kde podle nás není co rozbít, je velikánský seznam s věcmi a jejich cenou za zničení. Chvíli si provokatérsky hraji se skleničkou a přemýšlím, zda těch 200 báthů za střepy znamenající štěstí nestojí:) V hotelu se navíc pořádají obědy pro autobusy plné Číňanů, kteří s cestovkou chtějí poznat Bangkok. Trochu jsme v šoku, když se přes nacpaný vestibul, kde se zčista jasna objevily plné stoly jídla s totálně hladovými Číňany, nemůžeme dostat ven. Zklamalo nás také, že když jsme odjížděli z hotelu na letiště v 5 hodin ráno, že nám hotel večer předtím odmítl zamluvit taxi a rovnou nám řekli, že jich je před hotelem plno, že si ho máme sehnat sami. WTF? Před hotelem byl pak jen jeden taxikář a ten odmítl jet s taxametrem, takže jsme následně lítali a v pět ráno sháněli taxíka, což byl kupodivu docela problém, protože buď byly taxíky plné, nebo stály u chodníků a v nich řidiči spali nebo se jim nechtělo jet. Každopádně hotel byl v centru, takže super a tím to ukončím. 

Památník demokracie, Bangkok

Hotel se nachází v blízkosti parku Sanam Luang a u pro turisty nejznámější bangkokské ulice Khao San Road. Napřed se vydáváme k památníku demokracie (Democracy Monument), který připomíná státní převrat z roku 1932, tedy změnu zřízení z thajského království na konstituční monarchii. Památník s prvky kubismu, futurismu a secese tvoří čtyři obelisky mající tvar andělských křídel. 

Odpoledne se vydáváme ke Grand Palace, ve kterém se nachází královská rezidence, úřad vlády a Chrám smaragdového budhy. Místo bohužel můžeme pozorovat jen z ulice, protože se zrovna ten den běží v Bangkoku půlmaraton, a tak je celé místo pro veřejnost nepřístupné. Stejně jako velká část oblasti kolem parku a řeky. Alespoň si užíváme přípravy a následný start půlmarotonu (21,0975 km). Panuje docela skvělá atmosféra, zvláště díky nasvíceným památkám. Asi 20 minut po odstartování maratonu si ale v paláci řeknou, že chtějí vyjet, a tak půlmaraton přeruší na minutu a půl. (video zde).

Khao San road

Večer směřujeme na Khao San road, což je známá bangkokská ulice, kam vedou většinou kroky všech cizinců. Když procházíme thajským Václavákem, máme pocit, že jsme mezi svými neb jsou tu snad všichni turisté z města. Na této ulici najdete úplně vše, od pouličních masérských salonů, přes místa, kde vám z vybrané látky ušijí jakýkoliv oblek, třeba i od Gucciho, až po místa, kde vám padělají jakýkoliv doklad či kartičku. Nejvíce tu frčí ISIC karta poskytující celou řadu studentských slev, ale těžko bych někoho v Evropě obalamutila, že je mi do 26 let. Dáváme si večeři v jedné z mnoha místních restaurací, kde si z nějakého nepochopitelného důvodu asi 15 minut po vstupu přesednu na jiné místo a asi za 3 minuty poté na to původní místo spadne z vysokého stromu tvrdé neznámojaké ovoce připomínající českou hrušku.

Uf, tak to bylo o fous.

Po večeři se necháme zlákat ke koupi červů se sójovou omáčkou, kteří, jak říká Viktor, jsou pro začátečníky. Profíci dávají škorpiony a pavouky.  (Jsem ráda, že jsem amatér:)

Hrozně moc je celý život chci ochutnat, ale příležitost mám až zde. Mohu ale říct, že se mi do toho najednou úplně nechtělo, ale jako vždy se překonám, protože člověk by přece jen měl v životě zkusit vše. Chuť v pohodě, není to rozhodně nic odporného a možná kdyby tam bylo nějaké koření, místo sójové omáčky, byla by to i pochoutka. Každopádně žádný hlubší kulinářský zážitek to ve mně rozhodně nezanechalo, ale byla jsem moc ráda, že jsem je ochutnala, přece jen se jedná o stravu budoucnosti.

Přístav Bangkok

Druhý den, poprvé po měsíci v Asii, nám prší, tedy úplně náš poslední den dovolené. Ale nějak nám to nevadí. Já si jen řeknu, jaké jsme měli štěstí, že jsme měli celou dovolenou luxusní počasí a vlastně on ten déšť v tom vedru přijde i docela vhod.

Znovu si lépe prohlédneme Grand Palace a vydáváme se k přístavu na řece Menam Chao Phraya. Nakonec ale místní dopravu po řece za 30 báthů nevyužíváme, protože se spustí šílený liják.

K večeru opět navštěvujeme Khao San Road, kde si dáváme poslední asijskou večeři, Viktor zakončuje polévkou Tom Kha Kai a kalamáry v těstíčku a já krevetami s pečeným kokosem ve tvaru hranolek. Večer je naprosto úžasný, až je nám líto, že už to končí. Projdeme proto ještě alespoň noční trh v Čínské čtvrti, ale nic zajímavého, co bychom chtěli do Čech vzít jako suvenýr, nenacházíme.

Krevety s pečeným kokosem